|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Na podzim roku 2008 R. Dvořák dokončil a slavnostně představil kolekci medailí pro Kraj Vysočina.
V posledních letech R.Dvořáka láká kromě dřeva také kámen. V roce 2005 se rozhodl pro monumentální realizaci v žule, a to přímo v krajině.
Bretschneiderovo ucho můžete najít v lomu č.1 nedaleko Lipnice nad Sázavou.
Ve druhé polovině téhož roku realizoval společně s J. Fiegrem na lipnickém náměstí obří Jednohubku.
Od října 2003 do března 2004 se autor zabýval především prací na sochařském cyklu pro víceúčelový kulturní sál (galerii) Brixen v domě č.54 na náměstí Lipnice nad Sázavou.
Výraznou akcí roku 2001 bylo komplexní výtvarné řešení BISTRA AL DENTE v Dolní ulici v Havlíčkově Brodě (nyní po pronájmu sázkové kanceláři pouhé torzo původního celku).
Ve stejném roce se autor ujal i výtvarného řešení rekonstruovaného pavilonu infekčního oddělení Okresní nemocnice Havlíčkův Brod.
Rok 2000 věnoval autor převážně realizaci návrhu PAVILONU MILÉNIA v parku Okresní nemocnice Havlíčkův Brod ve spolupráci s projektantem Ing. Vladimírem Matějkou.
Odhalení této sochařsky pojednané zahradní architektury proběhlo 27. října 2000.
|
SIGNUM LAUDIS 2006 až 2008
bronz, dřevo, sklo, kámen
- kolekce medailí pro Kraj Vysochina
Autor výtvarného návrhu: Radomír Dvořák
Spoluautor skleněné medaile:
MgA. Milan Krajíček
Investor: Kraj Vysochina
Motto:
S A T O R
A R E P O
T E N E T
O P E R A
R O T A S
Autor se dostal k práci na medailích prakticky omylem. V roce 2006, kdy ještě externě učil výtvarnou přípravu na pravobřežní světelské Střední umělecké škole,
museli se povinně všichni výtvarníci - pedagogové zúčastnit soutěže s návrhy medailí pro Kraj ve dřevě, skle a kameni dle své specializace.
Autor vytvořil kresebnou skicu dřevěné medaile s cílem předvést se, avšak nezvítězit, neboť má raději velké měřítko soch, kde se může rozmáchnout,
a tak vůbec neřešil pracnost ani cenu. Ostatní výtvarníci šli většinou cestou snadnosti výroby a nízké ceny.
Paradoxně tak hejtman a jeho tým pověřili R.Dvořáka všemi materiály,
k nimž si přibral ještě mimo řadu nejvyššího ocenění kraje bronz pro medaili pamětní. Cílem bylo vytvořit medaile jako atraktivní artefakty, tak aby neskončily u obdarovaných někde v šuplíku.
Jednotícím tvarovým principem je autorovo letité téma krajiny průchozí průzorem z líce na rub kontinuitou původně malířských ploch a jejich vniřních okrajů.
Monumentálním protějškem medailí je pískovcová socha TU A TAM z roku 2007 ve Smetanových sadech V Jihlavě.
Na Vysočině je autor doma, narodil se u řeky Sázavy v Havlíčkově Brodě v českomoravské rodině
(otec Moravák od Třebíče, matka sudetská Češka, takže výsledek = dokonalý mestic). Při zkoumání kontextu medailí si lépe uvědomil povahu krajiny, kde žije.
Například kamenná medaile původně měla být hadcová, ale nejvhodnější hadec lze nasbírat v korytu řeky Jihlavy ještě na Vysočině, avšak těsně za hranicemi Kraje Vysočina.
Vzhledem k tomu, že krádež materiálu by trochu znesvětila tak symbolický a rituální předmět, jakým medaile beze sporu je, a anexe území (podobně jako Hlinecka a Jindřichohradecka) byla opětovně zamítnuta, musel být hadec nahrazen žulou.
Autor také získal další argumenty pro svůj návrh na úpravu názvu Kraje: místo dosavadního VYSOČINA lépe vypadá i zní VYSOCHINA /čti VYSOČAJNA/ . Je to takové mezinárodní, anglické a zároveň trochu východní až čínské.
Třeba by se tak daly podpořit kulturní i ekonomické kontakty mezi vzdálenými regiony.
Knihu o nejvyšších oceněních kraje Vysočina si můžete prohlédnout ve formátu pdf:
strana 1. až 14.
strana 15. až 29.
Autor knihy: Petros Martakidis
Autoři fotografií: Luboš Pavlíček a Petros Martakidis
Vydal: Kraj Vysočina
Bretschneidrovo ucho
Národní památník odposlechu
žulový reliéf (výška 300 cm) realizovaný do skalní stěny v zatopeném lomu č.1 v katastru Lipnice nad Sázavou v měsících duben až červen 2005
AUTORSKÝ TÝM:
Radomír Dvořák, Martin Bakrlík, Martin Roháček, Jan Šíma, Martin Šimek
TECHNICKÁ PODPORA:
Kamenosochařské středisko Lipnice při Pravobřežní světelské umělecké střední a vyšší škole
Motto:
Jedním uchem tam, druhým uchem ven (aneb umění naslouchat).
V posledních letech (od r. 2003) R.Dvořáka láká kromě dřeva také kámen. Po opuce a pískovci se rozhodl pro monumentální realizaci v žule, a to přímo v krajině. Za tímto účelem
se spojil s žáky oboru kamenosochař, získal technickou podporu lipnického Kamenosochařského střediska a souhlas obce pro realizaci díla v lomu č.1.
Námět (ucho jako součást stěny = I stěny mají uši) nosil v hlavě již dávno od rozhovoru se svými přáteli - výtvarníky, kterým se jeho obrat k figurativní skulptuře jevil jako diskutabilní,
avšak realistické provedení uší jako neodpustitelné (neboť ucho jim připadalo jako hnusný tvar).Autorova odpověď přišla až po více než dvaceti letech (že by sklon k zamlklosti a zádumčivosti nebo jen pouhá pohodlnost ?).
Politické nálepky a hlubokomyslné významy přišly až ex post. Pojmenování podle tajného policisty Bretschneidra ze Švejka se přímo nabízelo, avšak není nijak zavazující pro vnímání díla.
Třeba by bylo hezké u UCHA uspořádat nějakou hudební produkci (J.Stivín sice na odhalení nemohl a nemohla ani kapela UCHO /=Univerzální Chaotický Orchestr/ , ale třeba jednou...).
Doporučuje se do UCHA šeptat výhradně tajná přání. Jejich splnění nelze vyloučit, případný odposlech také ne.
Sádrový model UCHA v měřítku 1 : 6 , podle kterého realizace probíhala, je umístěn v předsíni Hostince U České koruny na lipnickém náměstí.
R.Dvořák zamýšlí vytesat v dalších lomech monumentální reliéfy korespondující s UCHEM, a to ÚSTA PRAVDY a ZLATÝ VOČI. Další tělesné otvory a orgány ponechá raději jiným tvůrcům.
|
|
Odhalení mělo být původně skandální a třífázové. Z mravnostních důvodů a času (před 22. hodinou) však byla první fáze vynechána a slečna Vlast (jménem nikoli Vlasta , nýbrž Eva/!/) přišla na plac již oděna v modrém segmentu vlajky ČR.
|
JEDNOHUBKA A LA JURAJDA
Apoteóza konzumního způsobu života
skulptura pro náměstí Lipnice nad Sázavou
AUTOŘI: Radomír Dvořák a Jaroslav Fieger
Realizováno v srpnu až prosinci 2005 v Kamenosochařském středisku Lipnice při Pravobřežní světelské umělecké střední a vyšší škole
TTD: výška 540 cm, hmotnost 5 tun
MATERIÁL: žula liberecká, lipnická, světelská, amfibolit a akátový trám
Motto:
Vy jste jedli přece mou jitrnicovou polévku a nikdo z vás nepoznal, že místo marjánkou voní myrtou.
(kuchař okultista Jurajda v románu Osudy dobrého vojáka Švejka od Jaroslava Haška)
Starosta obce oslovil koncem roku 2004 prostřednictvím Pravobřežní světelské umělecké střední a vyšší školy R.Dvořáka s tím,
aby navrhnul a realizoval v lipnickém Kamenosochařském středisku monumetální kamennou sochu,
která měla původně vystřídat Gramofon Martina Štellera na podiu pod Obecním úřadem (střední část náměstí) a po roce
měla opět udělat místo další skuptuře nebo plastice.
Autor se spojil s Jaroslavem Fiegrem - mistrem odborného výcviku, kterého napadlo kombinovat kámen s dřevěnou linií,
a tím dosáhnout monumentalního měřítka (Jablko protknuté hřebem). R.Dvořák počet kamenných segmentů zvýšil,
jejich vertikální navrstvení pak vedlo ke konkretizaci v podobě jednohubky. Společně pak autoři zvolili kameny a
od geometrického pojetí se dostali ke kombinaci kamene lomového, polotovarů (desky), přírodně zvětralého(valouny) a
řemeslně opracovaného tvaru ( kamenná koule). Akátové dřevo bylo zvoleno pro svou trvanlivost ve venkovním prostředí.
Haškologická interpretace Jednohubky (přiřčením kuchaři okultistovi Jurajdovi z Osudů) se ukázala jako magická.
Jeden z diváků odhalení odhalil jeden z dalších okultních významů, o kterém autoři neměli ani tušení:
Jednohubka tvarově i lokalizací na historickém náměstí silně připomíná morový sloup.
Dokonce i koule na vrcholu trámu odpovídá zeměkouli pod sochou Panny Marie (ta ovšem schází - asi Nanebevzetí den po té).
V případě ptačí chřipky nebo jiné epidemie je tedy třeba uchýlit se na Lipnici,
neboť jedině tato obec přijala skutečně efektivní epidemiologické opatření. Lepší než tamiflu.
Vzhledem k váze (5t) bylo změněno umístění díla (křižovatka na dolním konci náměstí)
s výhodou celistvého pozadí konifer i s efektními průhledy do krajiny.
Jediná ústa v okolí schopná pozřít Jednohubku jsou plánovaná ÚSTA PRAVDY.
|
|
Penzion a galerie BRIXEN,
sochařský cyklus
HAIRCUT ANEB LAZEBNÍK LIPNICKÝ
dům č.54 na náměstí Lipnice nad Sázavou
AUTOR NÁVRHU A SOCH: Radomír Dvořák
INVESTOR: Ing. Jaroslav Konvalina
"TADY MI NĚCO UDĚLEJ"
Od října 2003 do března 2004 se autor zabýval především prací na sochařském cyklu pro víceúčelový kulturní sál (galerii) Brixen v domě č.54 na náměstí Lipnice nad Sázavou.
Investor akce ing.Jaroslav Konvalina vyjádřil své přání vzletným souběžným mávnutím oběma rukama a slovy: "Tady mi něco udělej", a tak autor pouze vizualizoval a zvarioval odvážnou křivku tohoto bohorovného gesta.
Sochy vznikly souběžně s probíhající rekonstrukcí interiéru, jsou spjaty s architekturou (socha jako sloup /karyatida/, strop a portál) a změkčují její pravoúhlost figurálními křivkami, či spíše rostlinnými.
Jedná se o návrat vegetativních tvarů do stavební konstrukce. Každá architektura si žádá obětování dřevin při svém zrodu a pokud je ponechána na pospas je opět vegetací pohlcena a nahrazena.
Autor zde zúročil své letité téma zhmotnělých hyperbolizovaných linií, případně hmot (v konkrétní stylizaci nejčastěji vlasů, ale i křídel, plamenů nebo hadů), jimiž figura nebo abstraktní objekt expandují do prostoru způsobem,
který plně využívá možnosti (únosnost) zvoleného materiálu - dřeva. Ve figurální kompozici navíc tento postup skýtá řadu aktualizací stávajících schémat i šanci nových řešení, což při soudobé skepsi vůči figuře není tak docela k zahození.
Přiznané tesařské spoje, použití kramlí, nezahlazené nebo jen částečně zahlazené praskliny a stopy po všech nástrojích podporují autenticitu materiálu - lipového a javorového dřeva.
Zlaté barvy byly použity na přání architekta a na základě lidové písně "Za tou, za tou, která má zlatou!
Anebo snad dle přísloví "Mluviti stříbro, mlčeti - zlato"?
|
|
PAVILON MILÉNIA - TŘI GRÁCIE
V PARKU OKRESNÍ NEMOCNICE HAVLÍČKŮV BROD
AUTOR NÁVRHU A SOCH: Radomír Dvořák
PROJEKTANT: Ing. Vladimír Matějka
Klepnutím na tlačítko zapnete minutové video ze slavnostního odhalení PAVILONU MILÉNIA
(!!!soubor má velikost 673 kB!!!).
|
TERMÍN ZHOTOVENÍ DÍLA
a z něj vyplývající změny
UMÍSTĚNÍ
|
Autor původně předpokládal dokončení díla v 1. roce nového tisíciletí 2001. Okresní nemocnice HB se přiklonila k tomu, že se jedná o výtvarné dílo k MILÉNIU a termín odhalení byl vztažen ke státnímu svátku 28.10.2000. Po konzultaci s konzervátory a restaurátory autor ponechá po dobu dvou až tří let sochy pouze kolorované bez konečné povrchové úpravy napouštěním konzervačními prostředky, aby dřevo mohlo v potřebné míře vyzrát. Pouze ve spodní části a vnitřních plochách dutin bude použito konzervace v únosné ale zároveň dostačující míře. Po této době bude provedena na náklady autora konzervace pod odborným dohledem. Zároveň se změnil název díla na PAVILON MILÉNIA - TŘI GRÁCIE.
Pavilon byl umístěn v souladu s autorovým původním návrhem do parku mezi Husovou a Havlíčkovou ulicí, a to konkrétně tak, aby působil jako cíl cest a vždy mezi ním a ulicí bylo nejméně jedno rozcestí pěšin, zároveň tak, aby skýtal pohledy z různých vzdáleností a výšek - otevřené i polozakryté.
|
PROPORCE A PŮDORYS PODSTAVCE
|
Výška soch byla snížena na životní velikost 190 cm, a tím byla omezena monumentalita ve prospěch komornějšího ladění díla i jednoduššího a výtvarně čistějšího řešení konstrukce krovu a lidštějších dimenzí stavby. Aby bylo možno změnit rozměry podstavce, byl kruh, po jehož obvodu kráčejí sochy, posunut tak, aby jeho tečnou byl okraj spodního schodu - nikoli horního. Vznikl tak průnik válce a stylobatů - (stupňovité pyramidy podstavce).
|
SYMBOLIKA ČASU
|
Na přání projektanta byla posílena symbolika času o symbol hvězd (jejichž imaginární konstelace se mění v průběhu věků) na podlaze pavilonu a o časovou proměnu obličejů Grácií.
|
KOROUHVIČKA
|
Korouhvička byla nahrazena zlatě lesklou koulí na jehlanu, kde se opakují základní geometrické prvky díla - trojúhelník a kruh.
|
|
BISTRO AL DENTE (NĚCO NA ZUB)
Návrh výtvarného řešení veřejné části barokního domu v Havlíčkově Brodě, Dolní ulici č.p.151
AUTOR NÁVRHU A SOCH: Radomír Dvořák
INVESTOR: Ing. Jaroslav Konvalina,
pramen cz
MOTTO:
ZEPTAL JSEM SE HO, CO BY CHTĚL K VEČEŘI. PO CHVÍLI PŘEMÝŠLENÍ ODPOVĚDĚL: "NEVÍM, ALE ROZHODNĚ NĚCO JINÉHO."
Jan Skácel
Úryvek z komentáře autora:
"...navíc vyznavači salátů a racionální stravy vůbec lavírují mezi rustikálním životním stylem, stylem new age, pubertální mládež si autor troufá oslovit svou prohlubující se infantilitou a ženy všeho věku s dětmi i bez erotizujícím přízvukem svého drsného vysochinského dialektu."
|
|
|
|
